Dotazník 01

Rozpačitě se usmívám a přiznávám, že mám dotazníky... najednou ráda. Ke starému blogu patřily, budou patřit i ktomuhle, i kdyby se jim to nelíbilo a ono se jim to líbit bude, protože jsem to řekla.

1.Tvoje jméno?

Brian... tedy, E...chm...
2. A přezdívka?
Broken

3. Jaký jsi znamení a kolik ti je?

Pannalev (nehodím se povahově ani na jedno), kterému je patnáct, bohužel.
4. Oblíbený pití (alko/nealko)?

Red Bull
5. Ty a cigarety?

Co s tím? Já a cigarety nic.

6. Řekl ti někdy někdo, že tě miluje a ty víš, že to myslel/a upřímně?

No (GERARD) way, honey.

7. Chtěl/a bys žít někde za hranicemi?

Jistě. Všude dobře.

8. Jaký lidský vlastnosti nejvíc nesnášíš?

Podlézavost.
9. Je nějaký moment v tvém životě, který bys nejradši vymazal/a?

Všechny...?
10. Déšť, nebo slunce?

Déšť! Jednoznačně!!

11. Je snadný získat si tvou důvěru?

No... Dle sympatií a dle nálady.
12. Je na světě někdo, pro koho bys udělal/a cokoliv?

Jistě.
13. Oblíbený roční období?

Podzim.
14. Miloval/a jsi někdy někoho k zbláznění?

Může se blázen zbláznit?
15. Je někdo, kdo má tvou plnou důvěru?

Ano. Mám je vyjmenovat?
16. Jsi zamilovaný/á?

Do několika písniček, do yaoi a do několika zpěváků a zpěvaček. Jinak nic. ^^
17. Co ti jde fakt dobře?

Čučení do blba, na to jsem machr.
18. Čaj, nebo kafe?

Čaj.
19. Jaká je tvá oblíbená barva?

Černá, bílá, červená.
20. Jsi romantická duše?

Jsem cynik. Mamí to říkala.
21. Je někdo, o kom můžeš říct, že tě nikdy nezradí?

Nikdo nikdy neví. Myslím (doufám?), že ano.
22. První myšlenka po ránu?

Ještě né!
23. Jak by sis přál/a, aby se jmenovaly tvoje děti?

No, pochybuju, že někdy děti vůbec budu mít. Pokud je mít budu... Brian Lacey Pelle, Björk Gerard Indies a Molko Karen Rape.
24. Bouřka, blesky a ty?

Co?
25. Chodíš s někým?

Zhruba od prvního roku svého života chodím sama.
26. Co tě vytrvale provází životem?

Hudba, smůla, malililinkatý chviličky štěstí a hudba.
27. Oblíbený filmy?

Kruh, Silent Hill, Sin City, Nightmare before Christmas, Corpse Bride, Charlie and Chocholate Factory, Medvídek Pú, Legenda o Mulan I. + II. a všechny díly Shreka...

28. Čeho se nejvíc bojíš?

Nejvíc? Úplně nejvíc? Ze všeho nejvíc nejvíc? Lidí.
29. Místo, který bys chtěl/a navštívit?

Paříž, Londýn, Stockholm, New York, New Jersay, znovu Rostock a Tyrolsko.
30. Jak vidíš svou budoucnost?
Tam já se nekoukám.
31. Máš něco rozečteného?

Harryho Pottera a Relikvii smrti a Co život dal a vzal od Betty MacDonaldové (znovu).
32. Je něco, co na sobě nesnášíš?

Stručnější by bylo se ptát, co mám na sobě ráda.
33. Co tě opravdu baví?

Psát, válet se, číst, válet se, spát, válet se, snít, válet se a válet se.
34. Umíš mlčet?

Moc.
35. Trenýrky, nebo slipy / tanga, nebo bombarďáky?

Dobrá otázka. Další?

36. Na co se těšíš v blízký době?

Na koncerty The Hives a The Cure.
37. Tvoje největší dlouhodobější přání?

Znovu vidět Placebo a obdržení kytary.
38. Co ty a deprese?

Necítím se nijak deprimovaná, jsem v podstatě veselý člověk.
39. Koho můžeš označit za kamaráda a bydlí nejdál?

Nejdál? Jak moc daleko? ... Můj kamarád, co bydlí nejdál, je ten apartmán, co jsme v něm předminulé léto bydleli. Tam jsem začala poslouchat Placebo, tam jsem poznala krásu Briana, tam jsem poprvé začala rozumět písničkám z poslechu, tam jsem poprvé začala překládat písničky Placebo, tam jsem se stala takovou, jaká jsem teď.
30. Co pro tebe znamenají přátelé?

Lidé a věci, na které se můžu spolehnout. Kteří mě neodsoudí za to, jaká jsem. Kteří mě podrží, když to budu potřebovat. Kteří jsou cohotní bavit se se mnou o hudbě, i když poslouchají něco jiného.
41. Oblíbené slovo nebo věta?

Oujé a ounou.
42. Oblíbený jazyk?

Angličtina?
43. Umíš líbat?

Dobrá otázka. Další!
44. Můžeš žít bez muziky?

NE!!!!!
45. Snažíš se vyhnout závazkům?

Jako dětem?
46. Oblíbená literární postava?

Lenka Střelenka.
47. Nejcennější věc, co máš doma?

PC
48. Máš rád/a sny?

Ano.

49. Co ty a pátek 13.?

Smůlu mám pořád, takže...

50. Oblíbený cizí výrok?

"Já jsem to asi pokazila, viď?"

Hudba na veřejnosti

Tak a máte to. Článek. Pokus o článek.
Přiznám se, že s libostí brouzdám po netu a dívám se na různé blogy. Na některé se s radostí vracím. Ale pokud něco doopravdy nesnáším, tak je to hudba na blogu.
Nevadí mi "přehrávače", kde si můžete přečíst název písničky a interpreta a poté podle libosti spustit. Je to milé (alespoň pro mě) a člověk si potom může udělat obrázek o autorovi blogu. Pokud ale existuje něco, co mě dokáže doopravdy naštvat a týká se to (i mé oblíbené) hudby, pak je to hraní bez přehrávače. Vlezete na blog, zalíbí se vám článek, začtete se do něj a přitom pohupujete nožkou na (příklad) The Hives. Najednou vám do nich začne šílenou hlasitostí hulákat něco jiného. Scháníte se po zdroji zvuku, Hives jsou nuceni ustoupit něčemu odpornému. Když kliknete na červené políčko s bílým křížkem, je klid. Ale ten článek, co jste si chtěli přečíst...
Vadí mi, když něco začne řvát z blogu, na který jste právě vlezli. Myslím, že by se autoři měli zamyslet - doopravdy musím všem cpát svou hudbu bez toho, aniž by si ji mohli stopnout? Co když se jim třeba nelíbí? Hm?
To mě dostává k dalšímu - Mobily. Hudba v mobilech. Hele, nevadí mi, když si někdo na mobil napíchne sluchátka a používá jej jako MPtrojku. Do toho nos necpu, je to jeho věc. Naopak mě ale dost, DOST štve, když někdo hudbu ze svého mobilu pouští nahlas. Jestli si myslí, že mám vážně náladu poslouchat zvuky, jenž zní jako nehty škrábající na tabuli, tak se pletou. Nevím, zda jim někdo zatajil existenci sluchátek, ale tohle je vážně příliš. Člověk nemůže jít po chodbě, aniž by nezaslechl minimálně jednu písničku, která momentálně okupuje nejvyšší příčky T-music. Líbí se ti Rihanna? Timbaland? AC/DC? The Hives? Britney Spears? Justice? Fajn, tak si to nech pro sebe. Nemyslím to tak, že by mě nezajímalo, co ostatní poslouchají za hudbu, spíš naopak. Povídat si o muzice mě vážně baví, ale nebaví mě poslouchat nekvalitní zvuky linoucí ze z mobilů, za které rodiče museli zaplatit tělem a krví, zvlášť když ty zvuky jsou příšerné samy o sobě.
Nenávidím taky hudbu v obchodech. Jasně, pro některé holky je asi vzrůšo zapadnout do C&A, poslouchat nějaký hip hop (no, ony by jistě znaly jméno) a přitom se probírat cooooool hadříkama. Pro mě je spíš veliké utrpení vlézt do obchodu a probírat se těma šílenýma hadrama, co jim všude visí - kde je tričko o velikosti mé nadkolenky s cedlukou "L" atakdál -, a snažit se najít něco, co by se mi líbilo. Hrůzný zážitek podtrhává odporný hiphop. Jasně, chápu, že v takovém obchodě asi těžko z repráků uslyším Justice, White Stripes nebo Radiohead, ale... ale. Stojím si za svým - buď neutrální hudba, nebo žádná. Osobně jsem pro tu žádnou. Když si chci něco poslechnout, pustím si CD. Nemám zájem kazit si sluch něčím jako je hiphop nebo shit pop (Ano! Mluvím k tobě, ty zlá Britney Spears! Tvou ohavnou písničku jsem celé odpoledne nemohla vyhnat z hlavy, máš štěstí, že to vyléčili Enter Shikari! Pro tentokrát to vyřešíme jen domluvou, ale příště by to mohlo být horší! [Přiznávám - včera jsem viděla Sin City a momentálně poslouchám The Hives. Oni za to můžou!! {hlavně, že to mám na koho svést, hehe!}]).
Když jsme u té hudby... Pokud udělám přijímačky a dostanu se na gymnázium, dostanu kytaru. Takže ji nedostanu, ale těšit se můžu, ne?

Bum.

Přemýšlela jsem nad svým blogem. Došla jsem k (ne)zajímavému výsledku.
Poslední dobou vůbec nepíšu. Když už něco splácám, jen si tam na něco stěžuju a píšu, jak mi vadí tohle a tohle... jenže špatně. Kde jsou ty konstruktivní (no, tak jsme se zasmáli, že jo...) ČLÁNKY? Ano, ČLÁNKY, nikoliv FŇUKÁNÍ, zmatené ŽVÁSTY a v celkou o NIČEM. Kam ten svět spěje?
Nepíšu tak často. Proč? Zjistila jsem, že nemám blogspot ráda. Zvykla jsem si na blog.cz, kde se dal snadno změnit vzhled blogu, půlka tam toho nebyla v angličtině... ALE také tam byly "blogařky" typu "hlasuj pro mě tady a tady, moc ti děkuju" a "vsHeChnY vÁs tU lOwUju, lÁseNkY mOe" (ani nevíte, kolik času mi zabrala takhle pitomá věta) a navíc blog.cz nefungoval, pardon, NEFUNGUJE. I kdybych kopala do počítače, jak chtěla, vážně nemám sebemenší zájem napsat inteligetní (hahaha), dlouhý (pfff...hehehehé) a rozumný (Hýhýhýhýýý) článek, který se mi tam nakonec neobjeví. Vím, že ještě existuje sblog.cz, jenže to bych nesměla být tak levá.
A víte co? Když může mít Brian syna, Gerard manželku a Lovefoxxx snoubence, já můžu mít ráda blogspot, ne? Zvyknu si. A jestli si nezvyknu, tak holt budu muset.
A víte co?
Jdu napsat článek!!!
(Takže počítejte tak za týden s něčím na ten způsob...)