Hudba na veřejnosti

Tak a máte to. Článek. Pokus o článek.
Přiznám se, že s libostí brouzdám po netu a dívám se na různé blogy. Na některé se s radostí vracím. Ale pokud něco doopravdy nesnáším, tak je to hudba na blogu.
Nevadí mi "přehrávače", kde si můžete přečíst název písničky a interpreta a poté podle libosti spustit. Je to milé (alespoň pro mě) a člověk si potom může udělat obrázek o autorovi blogu. Pokud ale existuje něco, co mě dokáže doopravdy naštvat a týká se to (i mé oblíbené) hudby, pak je to hraní bez přehrávače. Vlezete na blog, zalíbí se vám článek, začtete se do něj a přitom pohupujete nožkou na (příklad) The Hives. Najednou vám do nich začne šílenou hlasitostí hulákat něco jiného. Scháníte se po zdroji zvuku, Hives jsou nuceni ustoupit něčemu odpornému. Když kliknete na červené políčko s bílým křížkem, je klid. Ale ten článek, co jste si chtěli přečíst...
Vadí mi, když něco začne řvát z blogu, na který jste právě vlezli. Myslím, že by se autoři měli zamyslet - doopravdy musím všem cpát svou hudbu bez toho, aniž by si ji mohli stopnout? Co když se jim třeba nelíbí? Hm?
To mě dostává k dalšímu - Mobily. Hudba v mobilech. Hele, nevadí mi, když si někdo na mobil napíchne sluchátka a používá jej jako MPtrojku. Do toho nos necpu, je to jeho věc. Naopak mě ale dost, DOST štve, když někdo hudbu ze svého mobilu pouští nahlas. Jestli si myslí, že mám vážně náladu poslouchat zvuky, jenž zní jako nehty škrábající na tabuli, tak se pletou. Nevím, zda jim někdo zatajil existenci sluchátek, ale tohle je vážně příliš. Člověk nemůže jít po chodbě, aniž by nezaslechl minimálně jednu písničku, která momentálně okupuje nejvyšší příčky T-music. Líbí se ti Rihanna? Timbaland? AC/DC? The Hives? Britney Spears? Justice? Fajn, tak si to nech pro sebe. Nemyslím to tak, že by mě nezajímalo, co ostatní poslouchají za hudbu, spíš naopak. Povídat si o muzice mě vážně baví, ale nebaví mě poslouchat nekvalitní zvuky linoucí ze z mobilů, za které rodiče museli zaplatit tělem a krví, zvlášť když ty zvuky jsou příšerné samy o sobě.
Nenávidím taky hudbu v obchodech. Jasně, pro některé holky je asi vzrůšo zapadnout do C&A, poslouchat nějaký hip hop (no, ony by jistě znaly jméno) a přitom se probírat cooooool hadříkama. Pro mě je spíš veliké utrpení vlézt do obchodu a probírat se těma šílenýma hadrama, co jim všude visí - kde je tričko o velikosti mé nadkolenky s cedlukou "L" atakdál -, a snažit se najít něco, co by se mi líbilo. Hrůzný zážitek podtrhává odporný hiphop. Jasně, chápu, že v takovém obchodě asi těžko z repráků uslyším Justice, White Stripes nebo Radiohead, ale... ale. Stojím si za svým - buď neutrální hudba, nebo žádná. Osobně jsem pro tu žádnou. Když si chci něco poslechnout, pustím si CD. Nemám zájem kazit si sluch něčím jako je hiphop nebo shit pop (Ano! Mluvím k tobě, ty zlá Britney Spears! Tvou ohavnou písničku jsem celé odpoledne nemohla vyhnat z hlavy, máš štěstí, že to vyléčili Enter Shikari! Pro tentokrát to vyřešíme jen domluvou, ale příště by to mohlo být horší! [Přiznávám - včera jsem viděla Sin City a momentálně poslouchám The Hives. Oni za to můžou!! {hlavně, že to mám na koho svést, hehe!}]).
Když jsme u té hudby... Pokud udělám přijímačky a dostanu se na gymnázium, dostanu kytaru. Takže ji nedostanu, ale těšit se můžu, ne?