Zneuctění Ijáčka, Prasátka, Medvídka Pú, Klokánka Rú a Tygra

Čtete správně. Nezbláznila jsem se. I když možná ano...
Dnes mi škola vážně dávala zabrat. Písemka z matematiky, zeměpisu, angličtiny a informatiky. Po angličtině jsem se načuřeně vrátila do třídy. Čekala mě fyzika. A najednou - koukám a nevidím. Tey vidím, ale radši bych neviděla. O čem že to blábolím!? O Ijáčkovi!! Můj milovaný Ijáček! Kulaťoučký Medvídek Pú! Roztomilé hermafroditní Prasátko! Veselý Rú! Tygr mluvící jako já! Podržte se, vážení, tohle bude ošklivé - oni byli počmáraní! Ano, čtete správně. Jakési pruhované individuum mi počmáralo dost ohavným způsobem (a také dost sprostým způsobem) DESKY! Nejprve jsem šla za třídní. Ta mě vyslala za němčinářkou, prý je to její starost. Ta mě poslala pro dotyčného chlapce do Céčka. Do Céčka, proMolka!!! Kde mají sportovce na zdech, holky tam lezou po klucích a kluci jsou hrozní "machři". Kde každý poslouchá hiphop! Kde vyznávají životní styl hiphop! Uá!!!
Ale šla jsem tam. V duchu jsem si zvolala "Za Ijáčka a další jeho soulmates, kteří byli poškozeni ohavným zásahem hiphoperského individua!!" a nakráčela jsem tam. Shekee stála na chodbě jakožto psychická podpora a já se vrhla do chřtánu obludy. A byl tam. Asi moderní účes, či co to měl na hlavě. Hlavní (a jediné) poznávací znamení? Zeleno-černé proužkaté tričko. "Za klokánka Rú! Za Ijáčka!" vyskakovalo mi před očima.
"Uhm... Maš jít za Bendovou." vylétlo mi z úst. Na nic jsem nečekala a statečně prchala.
A jak to dopadlo? Propisku rozmazal a smazal. Jeho ničivý zásah však po sobě nechal následky - jeho odpudivé čmaranice byly do mých desek vyryté. Všichni to považovali za hotovou věc. Desky byly počmárány a následně upraveny. Tečka. Já mám zavřít ústa a chlapci se nic nestane. No to tedy ne! "Za desky!" zněla mi povzbudivá věta v uších a šla jsem znovu za němčinářkou s tím, že je to tam vyryté. Nové desky. S Medvídkem Pú! Řekla, že s ním promluví a dál se to nijak neřešilo. Ale já odmítám chodit s deskami, které vypadají jak po zásahu sexuálního maniaka! Budu se bít! Za Ijáčka!!!
O přestávce to za mnou přišlo. Myslím to proužkaté individuum. Ani nebyl tak vyšokovaný, jak by měl být, když vstoupil do cizí třídy. Otázal se mě s dost přiblblým hlasem: "A tobě to ako vadí?" Mozek ohlásil turn off. Tímto mu zpětně děkuji a táži se, zda by se nechtěl vypínat třeba někdy jindy. Jen ne v těchto situacích. "No, kupodivu jo!" sykla jsem ledově, ale pravděpodobně to znělo zalykavě a kapku ochraptěle. Chtěla jsem mu omlátit slova o hlavu, bohužel se mi nenaskytla příležitost. Začal mektat něco o tom, že já na jeho desky klidně mohu čmárat, jak budu chtít (řekl to mnohem oplzleji). Řekla jsem mu, že on po mých ne. Pochybuji však, že mě slyšel. Jedna z mých spolužaček, která mě neustále překvapuje - příjemně i nepříjemně, na něj zprudka uhodila. On jí rovněž odpověděl a odešel. Trošku mě to štve. Asi bych měla být ráda, že se mě někdo zastal, ale ráda bych si to s ním vyřídila sama. Pravda, asi by mě "stíral" těmi "hláškami", které používá každý a které já vůbec neznám, ale myslím, že z jedné strany bych se i bavila. Bavila bych se tím, jak je v koncích. Jak už ho nic nenapadá... Problém je, že by mě nejspíš poslal velice neslušně do prčic...
Nehodlám to ale jen tak nechat být. Prostě ne. I kdybych to měla řešit Molkoví jak dlouho, i kdyby se máma měla hádat na rodičáku, prostě ne!! Žádný takový. Žádné pošpiňování Ijáčka a jeho soulmates nebude!
Když nad tím tak přemýšlím, tak v Céčku z toho pravděpodobně mají hróóóóznou srandu. Jasně. Ta "trapka", co má "trapný" desky. A víte co? Mně je to fuk. Ať si říkají, co chtějí, já své milované destičky nenechám žít poškrábané oplzlými škrábanci! HA!