27. 5. 2008

Moved

Prostě jdu pryč, protože proto. www.broken.blog.cz, snad už na trvalo.

Já se polepším....

.... FAKT. Možná. Určitě. Pflem.

3. 2. 2008

Dotazník 01

Rozpačitě se usmívám a přiznávám, že mám dotazníky... najednou ráda. Ke starému blogu patřily, budou patřit i ktomuhle, i kdyby se jim to nelíbilo a ono se jim to líbit bude, protože jsem to řekla.

1.Tvoje jméno?

Brian... tedy, E...chm...
2. A přezdívka?
Broken

3. Jaký jsi znamení a kolik ti je?

Pannalev (nehodím se povahově ani na jedno), kterému je patnáct, bohužel.
4. Oblíbený pití (alko/nealko)?

Red Bull
5. Ty a cigarety?

Co s tím? Já a cigarety nic.

6. Řekl ti někdy někdo, že tě miluje a ty víš, že to myslel/a upřímně?

No (GERARD) way, honey.

7. Chtěl/a bys žít někde za hranicemi?

Jistě. Všude dobře.

8. Jaký lidský vlastnosti nejvíc nesnášíš?

Podlézavost.
9. Je nějaký moment v tvém životě, který bys nejradši vymazal/a?

Všechny...?
10. Déšť, nebo slunce?

Déšť! Jednoznačně!!

11. Je snadný získat si tvou důvěru?

No... Dle sympatií a dle nálady.
12. Je na světě někdo, pro koho bys udělal/a cokoliv?

Jistě.
13. Oblíbený roční období?

Podzim.
14. Miloval/a jsi někdy někoho k zbláznění?

Může se blázen zbláznit?
15. Je někdo, kdo má tvou plnou důvěru?

Ano. Mám je vyjmenovat?
16. Jsi zamilovaný/á?

Do několika písniček, do yaoi a do několika zpěváků a zpěvaček. Jinak nic. ^^
17. Co ti jde fakt dobře?

Čučení do blba, na to jsem machr.
18. Čaj, nebo kafe?

Čaj.
19. Jaká je tvá oblíbená barva?

Černá, bílá, červená.
20. Jsi romantická duše?

Jsem cynik. Mamí to říkala.
21. Je někdo, o kom můžeš říct, že tě nikdy nezradí?

Nikdo nikdy neví. Myslím (doufám?), že ano.
22. První myšlenka po ránu?

Ještě né!
23. Jak by sis přál/a, aby se jmenovaly tvoje děti?

No, pochybuju, že někdy děti vůbec budu mít. Pokud je mít budu... Brian Lacey Pelle, Björk Gerard Indies a Molko Karen Rape.
24. Bouřka, blesky a ty?

Co?
25. Chodíš s někým?

Zhruba od prvního roku svého života chodím sama.
26. Co tě vytrvale provází životem?

Hudba, smůla, malililinkatý chviličky štěstí a hudba.
27. Oblíbený filmy?

Kruh, Silent Hill, Sin City, Nightmare before Christmas, Corpse Bride, Charlie and Chocholate Factory, Medvídek Pú, Legenda o Mulan I. + II. a všechny díly Shreka...

28. Čeho se nejvíc bojíš?

Nejvíc? Úplně nejvíc? Ze všeho nejvíc nejvíc? Lidí.
29. Místo, který bys chtěl/a navštívit?

Paříž, Londýn, Stockholm, New York, New Jersay, znovu Rostock a Tyrolsko.
30. Jak vidíš svou budoucnost?
Tam já se nekoukám.
31. Máš něco rozečteného?

Harryho Pottera a Relikvii smrti a Co život dal a vzal od Betty MacDonaldové (znovu).
32. Je něco, co na sobě nesnášíš?

Stručnější by bylo se ptát, co mám na sobě ráda.
33. Co tě opravdu baví?

Psát, válet se, číst, válet se, spát, válet se, snít, válet se a válet se.
34. Umíš mlčet?

Moc.
35. Trenýrky, nebo slipy / tanga, nebo bombarďáky?

Dobrá otázka. Další?

36. Na co se těšíš v blízký době?

Na koncerty The Hives a The Cure.
37. Tvoje největší dlouhodobější přání?

Znovu vidět Placebo a obdržení kytary.
38. Co ty a deprese?

Necítím se nijak deprimovaná, jsem v podstatě veselý člověk.
39. Koho můžeš označit za kamaráda a bydlí nejdál?

Nejdál? Jak moc daleko? ... Můj kamarád, co bydlí nejdál, je ten apartmán, co jsme v něm předminulé léto bydleli. Tam jsem začala poslouchat Placebo, tam jsem poznala krásu Briana, tam jsem poprvé začala rozumět písničkám z poslechu, tam jsem poprvé začala překládat písničky Placebo, tam jsem se stala takovou, jaká jsem teď.
30. Co pro tebe znamenají přátelé?

Lidé a věci, na které se můžu spolehnout. Kteří mě neodsoudí za to, jaká jsem. Kteří mě podrží, když to budu potřebovat. Kteří jsou cohotní bavit se se mnou o hudbě, i když poslouchají něco jiného.
41. Oblíbené slovo nebo věta?

Oujé a ounou.
42. Oblíbený jazyk?

Angličtina?
43. Umíš líbat?

Dobrá otázka. Další!
44. Můžeš žít bez muziky?

NE!!!!!
45. Snažíš se vyhnout závazkům?

Jako dětem?
46. Oblíbená literární postava?

Lenka Střelenka.
47. Nejcennější věc, co máš doma?

PC
48. Máš rád/a sny?

Ano.

49. Co ty a pátek 13.?

Smůlu mám pořád, takže...

50. Oblíbený cizí výrok?

"Já jsem to asi pokazila, viď?"

Hudba na veřejnosti

Tak a máte to. Článek. Pokus o článek.
Přiznám se, že s libostí brouzdám po netu a dívám se na různé blogy. Na některé se s radostí vracím. Ale pokud něco doopravdy nesnáším, tak je to hudba na blogu.
Nevadí mi "přehrávače", kde si můžete přečíst název písničky a interpreta a poté podle libosti spustit. Je to milé (alespoň pro mě) a člověk si potom může udělat obrázek o autorovi blogu. Pokud ale existuje něco, co mě dokáže doopravdy naštvat a týká se to (i mé oblíbené) hudby, pak je to hraní bez přehrávače. Vlezete na blog, zalíbí se vám článek, začtete se do něj a přitom pohupujete nožkou na (příklad) The Hives. Najednou vám do nich začne šílenou hlasitostí hulákat něco jiného. Scháníte se po zdroji zvuku, Hives jsou nuceni ustoupit něčemu odpornému. Když kliknete na červené políčko s bílým křížkem, je klid. Ale ten článek, co jste si chtěli přečíst...
Vadí mi, když něco začne řvát z blogu, na který jste právě vlezli. Myslím, že by se autoři měli zamyslet - doopravdy musím všem cpát svou hudbu bez toho, aniž by si ji mohli stopnout? Co když se jim třeba nelíbí? Hm?
To mě dostává k dalšímu - Mobily. Hudba v mobilech. Hele, nevadí mi, když si někdo na mobil napíchne sluchátka a používá jej jako MPtrojku. Do toho nos necpu, je to jeho věc. Naopak mě ale dost, DOST štve, když někdo hudbu ze svého mobilu pouští nahlas. Jestli si myslí, že mám vážně náladu poslouchat zvuky, jenž zní jako nehty škrábající na tabuli, tak se pletou. Nevím, zda jim někdo zatajil existenci sluchátek, ale tohle je vážně příliš. Člověk nemůže jít po chodbě, aniž by nezaslechl minimálně jednu písničku, která momentálně okupuje nejvyšší příčky T-music. Líbí se ti Rihanna? Timbaland? AC/DC? The Hives? Britney Spears? Justice? Fajn, tak si to nech pro sebe. Nemyslím to tak, že by mě nezajímalo, co ostatní poslouchají za hudbu, spíš naopak. Povídat si o muzice mě vážně baví, ale nebaví mě poslouchat nekvalitní zvuky linoucí ze z mobilů, za které rodiče museli zaplatit tělem a krví, zvlášť když ty zvuky jsou příšerné samy o sobě.
Nenávidím taky hudbu v obchodech. Jasně, pro některé holky je asi vzrůšo zapadnout do C&A, poslouchat nějaký hip hop (no, ony by jistě znaly jméno) a přitom se probírat cooooool hadříkama. Pro mě je spíš veliké utrpení vlézt do obchodu a probírat se těma šílenýma hadrama, co jim všude visí - kde je tričko o velikosti mé nadkolenky s cedlukou "L" atakdál -, a snažit se najít něco, co by se mi líbilo. Hrůzný zážitek podtrhává odporný hiphop. Jasně, chápu, že v takovém obchodě asi těžko z repráků uslyším Justice, White Stripes nebo Radiohead, ale... ale. Stojím si za svým - buď neutrální hudba, nebo žádná. Osobně jsem pro tu žádnou. Když si chci něco poslechnout, pustím si CD. Nemám zájem kazit si sluch něčím jako je hiphop nebo shit pop (Ano! Mluvím k tobě, ty zlá Britney Spears! Tvou ohavnou písničku jsem celé odpoledne nemohla vyhnat z hlavy, máš štěstí, že to vyléčili Enter Shikari! Pro tentokrát to vyřešíme jen domluvou, ale příště by to mohlo být horší! [Přiznávám - včera jsem viděla Sin City a momentálně poslouchám The Hives. Oni za to můžou!! {hlavně, že to mám na koho svést, hehe!}]).
Když jsme u té hudby... Pokud udělám přijímačky a dostanu se na gymnázium, dostanu kytaru. Takže ji nedostanu, ale těšit se můžu, ne?

Bum.

Přemýšlela jsem nad svým blogem. Došla jsem k (ne)zajímavému výsledku.
Poslední dobou vůbec nepíšu. Když už něco splácám, jen si tam na něco stěžuju a píšu, jak mi vadí tohle a tohle... jenže špatně. Kde jsou ty konstruktivní (no, tak jsme se zasmáli, že jo...) ČLÁNKY? Ano, ČLÁNKY, nikoliv FŇUKÁNÍ, zmatené ŽVÁSTY a v celkou o NIČEM. Kam ten svět spěje?
Nepíšu tak často. Proč? Zjistila jsem, že nemám blogspot ráda. Zvykla jsem si na blog.cz, kde se dal snadno změnit vzhled blogu, půlka tam toho nebyla v angličtině... ALE také tam byly "blogařky" typu "hlasuj pro mě tady a tady, moc ti děkuju" a "vsHeChnY vÁs tU lOwUju, lÁseNkY mOe" (ani nevíte, kolik času mi zabrala takhle pitomá věta) a navíc blog.cz nefungoval, pardon, NEFUNGUJE. I kdybych kopala do počítače, jak chtěla, vážně nemám sebemenší zájem napsat inteligetní (hahaha), dlouhý (pfff...hehehehé) a rozumný (Hýhýhýhýýý) článek, který se mi tam nakonec neobjeví. Vím, že ještě existuje sblog.cz, jenže to bych nesměla být tak levá.
A víte co? Když může mít Brian syna, Gerard manželku a Lovefoxxx snoubence, já můžu mít ráda blogspot, ne? Zvyknu si. A jestli si nezvyknu, tak holt budu muset.
A víte co?
Jdu napsat článek!!!
(Takže počítejte tak za týden s něčím na ten způsob...)

26. 1. 2008

Ounou.

Nepíšu a nepíšu. Poslední dobou se mi zlepšila nálada, moc si nic neberu, na druhou stranu nechval dne před večerem, za týden budu úplně pryč z věcí, který mě momentálně ani moc nevzrušujou.
Dostanu dvojku z tělocviku. Já a Úchyla. Jediné ze třídy, přičemž jedinci, jenž celý rok necvičí (kvůli "měsíčním potížím", které většinou mají každý týden, kvůli zapomenutému tělocviku, protože je bolí to a to, protože doma zapomněli žákovskou s omluvenkou atp.), dostanou jedničku. Přinesly jsme referát (Škoda barvy! Místo blábolení o karate, které mi zabralo tři papíry a kancelářskou sponu, jsem si mohla vytisknout Karen O. nebo Jeffreeho nebo..., což by mi zabralo jeden papír a žádnou sponku. A měla bych radost.) a ona to neocenila. Vůbec. Dostaneme dvojku. Mně to ohrožuje vyznamenání, pár dvojek už totiž mám. A Úchyla? No, ta by měla samé jedničky, nebýt dvojky z tělocviku. Tatínek o paní učitelce řekl, že je to sv...atá Limp Bizkiťačka, já s ním ze srdce souhlasím. Mamí za ní půjde, pokud si to nerozmyslí. Do ní, moji stateční rodičové!!
Ach jo. Blog.cz blbne a mně se tady moc nelíbí. Neznáte nějaký vhodný server pro líné zadky, jenž chtějí blogařit a nic neumí?
Jedu na The Hives a na The Cure. Doprovodem mi bude táta, který mi předevčímer oznámil, že tyhle koncerty byly POSLEDNÍ a už se mnou NIKAM nejde. Měla bych začít poslouchat jinou hudbu, pokud budu chtít nadále chodit na koncerty. Ale mně se vážně Akon a podobní hnusí...
V hlavě si pořád hraju Charmer od Kings Of Leon, pobrukuju si, mlátím nesmysly do klávesnice a jinak se mám celkem dutě.
V úterý píšeme CERMAT. Jedna škola jej píše od osmi do dvanácti, potom jdou domů. My od osmi do půl třetí. Čím to? No, asi tam nemají hodinové (Nepřeháním!!!) přestávky, během kterých nás ani nepustí ven (Pro případ, že bychom se sešli s dětmi z té druhé školy a vypátrali správné výsledky, nebo co??). Na druhou stanu je v úterý odpoledka, přijdeme domů o hodinu dřív než normálně. Nevím, jestli to mám nazývat štěstím...
Nevíte někdo, co je to Eurocentrum a co se tam dělá??
She´s like a Charmer, ounou

11. 1. 2008

Divno

Omlouvám se, že nepíšu. Ono je totiž pořád něco, dochází mi nápady... A v poslední době se cítím divně. Moc divně.
Napadají mě záchvaty vzteku. Prostě se něčemu směju a mám dobrou náladu - najednou se staně něco vlastně nepodstateného... Třeba se mi začne bratr motat pod nohama. A já pro vztek skoro nevidím. V hlavě mám seznam, jenž si kupodivu pamatuji. Seznam lidí, které zabiju, až dostanu zbrojní pas a našetřím na nějakou zbraň. Prostě zmáčknu kohoutek a o vztekmakera míň.
Jsem smutná. Dneska jsem měla mít volno, drahocenné dvě hodinky času jenom pro sebe. A neměla jsem. A ještě jsem musela uklízet svůj vlastní bordel. Uklidím a pak jen ztrácím čas hledáním věcí, které se mi normálně povalují po stole/po zemi/po skříňce/po parapetě/po židli.
Jsem kontrolována jako malé děcko. POŘÁD MI NĚKDO LEZE DO POKOJE A JÁ TOHO MÁM PLNÉ ZUBY!!!! Jak asi můžu cokoliv psát, když do mě pořád někdo hučí hovadiny, posílá mě z košem a dělá večeře?? Vždycky si o prázdninách říkám "To je v pohodě. Škola sice bude, ale odpoledne si můžeš udělat volno...". Lež. Jak si asi můžu udělat volno, když mi ho nikdo nedopřeje?? Minulý víkend jsem pořád něco dělala. Jsem nevyspaná na čtrnáct dní. Proč se vždycky těším na páteční odpoledne? Jen něco uklízím a v sobotu dodělávám to, co jsem v pátek nestihla. V neděli mám úkoly a dělám to, co jsem původně měla dělat v sobotu. Jej... Něco mi tu chybí... Jistě! Kdy odpočívám? Ehm, nikdy? V noci? Když nedokážu usnout? No way. Když se mi podaří usnout na šest hodin, jsem ráda. Nejlépe se mi spí dopoledne, kdy musím být ve škole...
Divně, divně, divně. Cítím se divně. Neurčitě. Smutně. Lhostejně... Já nevím. P. mi předhazuje, že jsem zamilovaná do Žáby... Prosím vás! Je to blbost... Ale zkuste to vymluvit tomu nejtvrdohlavějšími člověku na zemi...
Na závěr mám pro vás několik rad:
  • Až budete hledat klíče, zkuste se kouknout do druhé kapsy.
  • Až budete stát před dveřmi do bytu a hledat klíče po kapsách a taškách s tím, že jste si jistí, že jste dole odemykali, zkuste se kouknout na to, co držíte v pěsti. Voilá, klíče!!
  • Až půjdete po schodech, zkuste nejít po tom kousíčku, kde zrovna je led, když všude jinde není...
  • Až půjdete po tom ledě, po kterém chodit nemáte, radši vyndejte ruce z kapes. Proč? No, vyvarujete se pádu á la strom přímo na čumec (v mém případě jsem se zabodla s rukama v kapsách kšiltem do země) přímo před Žábou, jehož šok mě rozesmál. ("Panebože! Dobrý? Dobrý? Vstávej! Takhle rychle jsem ještě nikoho spadnout neviděl. Dobrý?" Odpověď: "Hahahahahaha. Dobrý. Hahahahaha *donekonečna hahaha*)
  • Nesnažte se ukousnout si chleba se zavřenou pusou.
  • Kdo mi půjčí něco, čím bych mohla zabít...?
  • Až si nalepíte žvýkačku na koleno, nezapomeňte na to.

Now look at silly me.