Čau, já mám simský příběh

A už toho mám dost, potřebuji se vypsat a částečně kašlu na cenzurování samy sebe...
A čeho to mám tedy dost? Nejprve vás seznámím s tou skutečností, že píši simský příběh na dvou nejmenovaných fórech (stejně ho z vás půlka zná - kdo nezná a zajímá ho to, pošlu odkaz). A já mám dost...
Štvou mě příběhy nevelké kvality a nemalého sebevědomí autorek. Netlumím to a rovnou povím, že mě jedna taková kontaktovala a otázala se, zda čtu její příběh. Napsala jsem, že občas a to velice nepravidelně. Vysvětlila si to úplně špatně - Že čtu pravidelně, s radostí, jen nepíši komentáře. Komentáře k příběhům potěší, to vím z vlastní zkušenosti, na druhou stranu mě osobně komentáře psát moc nebaví, protože mi připadá poněkud bezpředmětné neustále psát, jak to má dotyčný krásné, když už to bylo řečeno × přede mnou. Napíši někomu jednou za čas - a dost. Přečetl si, že to pravidelně čtu, jen se neozývám. Pokud mám nějakou výtku, ozvu se. Pokud se mi příběh líbí, ozvu se. Pokud mi příběh nic neříká, neozývám se. Možná bych to měla dělat jako pár jistých slečen, které prakticky nedělají nic jiného, než jen píší ke všemu (nejen k příběhům), jak je to krásné. To mi taky pije krev. Někdo třeba tvrdí, že ta rodinka je krásná a to samé tvrdí i o rodině simíků, kteří jsou pravý opak prvé rodiny. Líbí se mu obě, nebo neumí říkat nic jiného?
Vždycky mě pobaví vysněnost příběhů. Realita? Ale kdeže, vždyť jsou to simíci! Jednu kdosi - nepamatuji si kdo - řekl, že příběhy jasně ukazují, jaké by autorky samy chtěly být. Pravda.
Je jim osmnáct, devatenáct, dvacet. Připadají si dospělé, opouští domov, hledají si kluka podle vzhledu, chodí na večírky, chodí na rande, kluka uženou, kluk jim zahne, ony se s ním rozejdou.... A takhle pořád dokolečka. Ve spoustě případech pracují někde na vysoké nožce, nemají práci nebo si ji hledají.

• Osmnáctiletá, devatenáctiletá, dvacetiletá slečna je podle mě ještě pořád neschopna uživit samu sebe. Bez praxe, hnedle po maturitě, si hledá práci, kterou v 60 % případů nedostane. Zatracovaní rodiče s finanční injekcí se stanou milovanými... na jeden odstavec.
• Když jsme u těch rodičů - Zvláštní je, jak hrdinka své rodiče nemá v lásce, jak ji štvou, jak ji omezují. Přičemž ten barák si koupily za jejich peníze, pár korun do začátku také dostaly od nich... takže autorkám rodiče slouží něco jako pokladnička.
• Nemají práci, mají svůj vlastní dům. Co udělají jako první? Hledají si neochotně práci. A dál? No, projdou obchody nebo jsou na večírek. Co to pro obě možnosti znamená? Utrácení peněz. Peněz rodičů, ale to není podstatené, taková osmnáctiletá holka je vlastně příklad zodpovědnosti, skromnosti a odříkání, co?
• Celkem mě i pobaví takto mladé modelky s velkým platem.
• Proč je v 90% případů hrdinka opálená, hubená, namalovaná holka, která neustále zaspává? Hele, málem nikdy se nestalo, že by hrdinka čekala na někoho - málem v 70% zaspí. Na 99,99% na ně někdo na místě čeká... A když ne, tak už vůbec nepřijde.
• Dobrosrdečnost a naivita hrdinek. Zvláštní je, jak téhle odpustí a stanou se nejlepší kamarádky. Proč ale té druhé potvoře neodpustí, nejsou a nejlepší kamarádky a ještě ke všemu vymýšlí dětinskou, trapnou pomstu za účelem "ponížení" své sokyně? Proč pomstu, proboha? Kdyby byly tak dospělé, jak se dušují, žádná pomsta by nepřipadala v úvahu. Dělat si naschvály, jak puberťačky, které to píší, je ubohé.
• Výčet dobrých vlastností hrdinek? Všechny, na které si vzpomenete. Jsou hodné, milé, usměvavé, přejícné, šikovné, chytré, roztomilé, hezké... Zkrátka dokonalé. Špatnou vlastnost bych musela hledat lupou. Vlastně ano! Jediná, neustále se opakující - chodí pozdě. Já taky chodím pozdě, jenže se to vždycky všechno udělá tak, že ještě čekám na toho, s kým se chci sejít. ^^
• "Jé, ty jsi hodná!" "Páni, ten účes je fakt krásnej!" "Takhle hezky jsem snad nikdy nalíčená nebyla!" Připomíná vám to něco? Ti, kteří hádali, že jsou to typické kecy naivních vedlejších potav, znamých jako kamarádky hrdinky, mají pravdu. Zajímavé, že mají na hrdinky vždycky čas, místo na přespání. V 80% případů nemají vlastní život, to je ztráta času, zajímavější je nákup oblečení hlavní hrdinky. Pokud se kamarádek toto netýká, je na 95% možné, že se brzy stanou potvorami. A to tak, že hrdnice "přeberou" kluka.
• Proč je v 99% procentech případů hrdinky kluk/snoubenec hrozně "hezký"? Proč je v 90% dokonalý jako hrdinka? Záhada, což?
• NESNÁŠÍM "DOKONALÉ" HRDINKY, JEJICH "DOKONALÝ" ŽIVOT, JEJICH OSNOVÁNÍ DĚTINSKÝCH POMST PRO NIC ZA NIC, JEJICH DOMY ZA PENÍZE RODIČŮ, JEJICH ROZHAZOVAČNOST, JEJICH NEZODPOVĚDNOST, JEJICH PÝCHU, JEJICH DOKONALÉ PROPORCE A OBLIČEJÍČKY, JEJICH "DOKONALÉ" PROTĚJŠKY, JEJICH SE VŠÍM SVOLNÉ KAMARÁDKY.

Omlouvám se všem za tento článek. Berte ho jako výkřik do tmy, jako výraz mého zoufaltví. Nepozastavujte se nad ním, kašlete na to, dělejte, jako by jste ho nečetli...